thn00001.jpg thn00002.jpg thn00003.jpg thn00004.jpg thn00005.jpg thn00006.jpg thn00007.jpg
thn00008.jpg thn00009.jpg thn00010.jpg thn00011.jpg thn00012.jpg thn00013.jpg thn00014.jpg
thn00015.jpg thn00016.jpg thn00017.jpg thn00018.jpg thn00019.jpg thn00020.jpg thn00021.jpg
thn00022.jpg thn00023.jpg thn00024.jpg thn00025.jpg thn00026.jpg thn00027.jpg thn00028.jpg
thn00029.jpg thn00030.jpg thn00031.jpg thn00032.jpg thn00033.jpg thn00034.jpg thn00035.jpg

CESTA:

Začali jsme naší 14ti denní dovolenou v Loma Lindě, což je z LA asi hodina cesty. První týden jsme byli v domě, který nám sehnal kamarád. Hotový komfort.. okolo 8 pokojů 3 toalet a krásného výhledu na město, kde dominovala Univerzita Loma Lindy s nemocnicí. Odtamtud to bylo kousek do krásného okolí.Čekaly nás pozvánky do místni zdravé restaurace a raut zahradního typu s bezva muzikou a tekutou čokoládou uprostřed servírovaného ovoce všeho typu. Také mi moc zachutnaly mexická jídla a z toho hlavně BURITO s pikantní omáčkou. super, dal bych si. K tomu se ozvali kamarádi co tam pracujou poblíž a taky jedna známá, kterou jsem snad 10 let neviděl. Skoro každé ráno jsem si nenechal ujít čerstvé pomeranče ze stromů a citrony s grepy a osvěžoval se čerstvě vymačkanou šťávou, jako z reklamy. Citrony  se tam dali jíst jako pomeranče. Ráno bylo možné pozorovat přes prosklené dveře kolibříky a dva zajíce co pravidelně před sedmou hledali u dvěři, co by schrupli. Máme za sebou 3tis.km a k tomu desítky kilometru chůze, zlikvidované a opravované boty, zajímavé prožitky při turbolenci v bouřích, co byly sprestřením našeho prvního delšího letu přes louži. Kolega to na zpáteční cestě vzdal v Londýně.. Nesnáší, když jezdím v autě přes 120 a né tak letadlo, které potřebuje na rozlet minimálně čtyřnásobek snesitelné rychlosti. Není třeba více podotýkat, že váha letadla se projeví ve vzduchu a to hlavně na křídlech, které se tíhou prohnou ke konci několik desítek centimetrů.
Po týdnu nás lákala pláž Santa Monika. Bylo tam úžasně, kde se v moři poprvé oběvili lachtani a delfíni. Docela zajímavé.San Diego, kde bych byl schopen i žít mne hodně oslovilo. V přístavu tam najdete námožnické lodě, letadlovou historickou loď, ponorku, pirátskou loď atd. nemá to chybu. další pláže plné pyrytu, co se třpytil jako zlato, jako z pohádky. Pak začaly parky. Painted Canyon, Joshua tree, Sequoia tree, Grand Canyon, mezi tím Las Vegas a jeho zhýralost, kde jsem ani neusnul. Pracovali tam přes noc, kromě tohoto rámusu při opravách cest, tak řinčely baráky napěchované závislakama a napitých hostů s vyhlídajícími prostitutkama mezi silně poblikujícími přepychovými hotely, největších na světě. Nápis Sin City bylo oprávněné sdělení, že do motelu na hlavní třídě, kde jsme spali díky nejnižší činži a nejhoršímu pajzlu, co jsem zažil, můžeme čekat i zajímavé návštěvy do vedlejších pokojů, co přicházeli zrovna ze stripbaru. Ráno jsme měli jedinou klidnou vyhlídku.. další národní park. Co nám nevyšlo, tak to bylo město San Francisko.. které jsme chtěli navštívit. No, nebyl čas.
Zážitku máme mraky, krásných fotek taky.
Zabylo nám smutno po rodinách a po výletu jsme se drali domu.
Tak to byla tak zhruba popsaná naše cesta.Naše profesní složení teamu bylo: kuchař, lékař a fotograf - vše se hodilo. Vzpomínky máme uložené na 4 DVD.